|
|
|
|
Avatar a svět Pandory je krásný. Někteří to ale nechápou nebo snad nechtějí.
Mnohé výtky vůči Avatarovi nerespektují ani jeho komplexnost, ani neumějí přistoupit na rovinu zábavy, kterou poskytuje. Což spíš než schopnost nadhledu, prozrazuje handicap ve vnímavosti a ztrátu čistého dětského pohledu. Na Jamesi Cameronovi je úžasné, že nejenže neustále posunuje hranice trikových možností (od Propasti přes Terminátora 2 a Pravdivé lži až k Titanicu). Zatímco jiné blockbustery staví na odiv atrakce a styl dominuje nad vyprávěním, zde jsou výrazové prostředky podřízeny k tomu, aby konstruovaly uvěřitelný svět, který zjevně poznáváme jen z omezené perspektivy a jsme si stále vědomi toho, že v něm existuje mnoho věcí za horizontem našeho vnímání. Je úplná slast vidět film, který má nezvykle dlouhou průměrnou délku záběrů, maximálně využívá široké plátno, a přitom klade důraz na detaily (kterých zde jsou stovky), akci nikdy nevyvolává proto, aby byla akce, ale akce je jenom nevyhnutelným vyvrcholením všech událostí. |
|
...
|